Geologie
Nádherné pohoří Dolomit, pojmenované podle francouzského geologa Dieudonného Dolomieua (1750 - 1801), patří k nejpůvabnějším a nejvyhledávanějším oblastem. Území Dolomit rámují řeky Isarco, Adiže, Brenta, Piava a Rienz.
Vrcholy Dolomit jsou tvořeny z dolomitické horniny, která spočívá na podloží z krystalických břidlic a křemencových porfyrů. Vlivem působení větru a počasí na horniny, které se usadily před 200 až 100 mil. let na dno třetihorního moře (tzv. Thetyské moře), vznikly kolmé stěny, strmé rozeklané vrcholy, krásné štíhlé jehly a věže, které jsou tak typické pro tuto jedinečnou horskou krajinu. Jako první upozornil na složení této horniny z uhličitanu vápenato-hořečnatého francouzský geolog Déodat de Dolomieu. Hornina byla později pojmenována podle svého objevitele. A během doby bylo podle něj pojmenováno celé toto horské území. Celá oblast Dolomit se vyznačuje mimořádně rozmanitou krajinou a patří k nejkrásnějším oblastem v Alpách.
V Dolomitech se zřídka vyskytují ledovce. Ledovec "Marmolada" s rozlohou 4 km2 je největší. Další menší ledovce se vyskytují na Monte Pelmu, Cristallu, Sorapisu a Antelau.
Vody z území Dolomit jsou odváděny dvěma řekami. Na západě je to Atsch (Adiže) - největšími přítoky a dodavateli vody ze západní části Dolomit jsou řeky Eisack a Rienz. Na východě jsou Dolomity odvodňovány řekou Piavou. Největšími přítoky Piavy jsou říčky Cordevole, Boite a Ansiei. Hranice rozvodí těchto dovou území tvoří sedla Campolongo, Valparola a jezero Misurina.
Nejvýznamnější jezera jsou: umělé přehradní jezero Fedaia u paty Marmolady, jezero Alleghe, které vzniklo následkem zřícení skal; malebné jezero Misurina a jezero Dürrensee. Kromě toho se v téměř každé skupině nacházejí malá karová jezera.
Z hlediska geologického převládají v západních Dolomitech vápencové korálové útesy (Schlern), zatímco v jejich východní části se vyskytují především vápence uložené na těchto plošně navrstvených horninách (např. Monte Cristallo u Cortiny d'Ampezzo). Měkčí hlinitá a slínovitá mezivrstva vytváří pás, který je zjevně nápadný na Selle. Řeky rozrušily tyto vápence na jednotlivé útesy a částečně vytvořily plošiny jako např. Schlern a 3 342 m vysokou Marmoladu, nejvyšší vrchol Dolomit s malým ledovcem. Částečně se vytvořily rozervané skalní stěny jako např. Rosengarten a skupina Pala. Vápencové útvary s mimořádně strmými stěnami se zvětráváním změnily v ostré pilíře a věže, často fantastických tvarů. O sopečné činnosti svědčí tmavá láva, která vytvořila ozubený řetěz mezi Marmoladou a průsmykem Pordoi. Úpatí vápencových stěn je pokryto obrovskými suťovými poli. Na ně navazují široké náhorní plošiny bohatě porostlé alpskými loukami, které přetínají nepravidelná údolí, tu úzká, jinde široká. Ozdobou Dolomit jsou jezírka, především Pragser Wildsee, a jezera Karer, Misurina, Dürren a Alleghe.