Sextenské Dolomity
Provincie Bozen, 1 750 obyvatel, 1 317 m.
Údolí Sexten poskytuje jeho návštěvníkům půvabný pohled. Samotná obec se svými zemědělskými usedlostmi se táhne po slunečných svazích Helmuu a Mitterbergu. Jádro osídlení je však v údolí, nad nímž se zvedá kostel St. Veit. V zadní části údolí jsou pak masívy Elfer a Rotwand, které jsou již typickými majestáty dolomitické krajiny. Obzvláště pěkný pohled je na vrchol Dreischusterspitze mezi údolími Fischleintal a Innerfeldtal.
Název Sexten je odvozen od latinského slova hora sexta = šestá hodina po východu slunce. Císař Otto I. daroval původní osídlení r. 965 klášteru Innichen. Obyvatelstvo žilo po dlouhý čas chovem dobytka a zemědělstvím a mimo to i obchodem se dřevem a kůžemi. V pol. 19. stol. byly Sexten, St. Veit a Moos objeveny jako obce horských vůdců. Odtud byly vedeny úspěšné prvovýstupy na okolní vrcholy Dolomit. Stále živá je vzpomínka na rod Innerkoferů. Tradice horských vůdců z této obce pokračuje dodnes. Sexten je také domovem známého tyrolského malíře Rudolfa Stolze. U Moosu (2 km od Sextenu) vyúsťuje krásné údolí Fischleintal. Cesta (silnice) od Moosu dále k jihovýchodu byla založena již Římany, okolí však bylo osídleno německy mluvícím obyvatelstvem.
Sexten byl poškozen v první světové válce dělostřeleckou palbou. Potom a zvláště po druhé světové válce se však vyvinul ve středisko letního i zimního turistického ruchu.
Farní kostel St. Veit byl zničen v první světové válce, v l. 1920 - 1930 nově vystavěn. Rudolf-Stolz-Muzeum na náměstí s malbami tohoto mistra. Terasovitý hřbitov s dílem R. Stolze "Tanec smrti". Zbytky rakouských forten z doby první světové války.
Sextenské Dolomity
Sextenské Dolomity zaujímají z celého území Dolomit severovýchodní část. Západní hranici a oddělení od skupiny Pragser Dolomiten/Dolomiti di Braies tvoří údolí říčky Rienz zvané Höhlensteintal/Valle di Landro, které probíhá od městečka Toblach/Dobbiaco až k lokalitě Schluderbach/Carbonin. Silnice Schluderbach - Misurina v údolích Val Popera bassa a Valbona odděluje Sextenské Dolomity od masívu Monte Cristallo a tvoří jejich jihozápadní hranici. Jižní hranici tvoří údolí říčky Ansiei, která odděluje tuto skupinu od jižně ležících masívů Sorapis a Marmarole. Rozhraní tvoří spojnice začínající v místě Valbona a pokračující přes Auronzo až do údolí Piavy. Určení této oblasti na severu je tvořeno částečně údolím Pustertal a částečně údolím říčky Sexten Bach nazývaným Sextental. Údolí Sextental probíhá ze střediska Innichen až na sedlo Kreuzbergpass/Passo di Monte Croce Comelico. Severovýchodní a východní hranici Sextenských Dolomit od sousední oblasti Karnische Alpen a od jižněji položené oblasti Venezianische Alpen/Prealpi Venete. Tato hranice začíná v sedle Kreuzbergpass a pokračuje přes Santo Stefano di Cadore až k soutoku říček Ansiei a Piavy.
Skupina Dreischustergruppe je spojena s centrální částí Sextenských Dolomit přes sedlo Toblinger Riedl. Na západě je tato část ohraničena údolím Innerfeldtal, na severu údolím Sextental a na východě údolím Fischleintal. Hlavním vrcholem je 3 152 m vysoká Dreischesterspitze, která působí při pohledu z údolí Pustertal jako majestátný obr. Doporučuje se poměrně snadný výstup na vrchol Schusterplatte (2 957 m) od chaty Drei Zinnen Hütte, odkud je nádherný kruhový rozhled na celé Sextenské Dolomity.
Innerfeldtal
Skryté nádhery mezi vrcholy Sextenských Dolomit,lehká túra doprovázená fascinujícími výhledy (3 h, převýšení 350 m).
Z pily Lanzinger Säge údolím Innerfeldtal k chatě Drei-Schuster-Hütte.
Příjezdové místo: Innichen (1 173 m). Na severním konci Dolomit, obec položená v horním údolí Pustertal.
Výchozí bod, parkoviště: pila Lanziger Säge (1 259 m). Skupina domů u ústí údolí Innerfeldtal do údolí Sextental. Příjezd autobusem z Innichen (4 km).
Časový rozvrh: pila Lanzinger Säge - chata Drei-Schuster-Hütte (1,5 h), zpět 1,25 h, celkový čas 2,75 h. Procházka po částečně asfaltové silnici. Nejvyšší bod: chata Drei-Schuster-Hütte (1 626 m), převýšení 358 m.
Hory údolí Innerfeldtal sice nemohou konkurovat podívané v sousedním údolí Fischleintal. Kdo ale vkročí nezaujatě do tohoto málo známého postranního údolí, objeví nádhery, které nezůstávají pozadu za ostatními Sextenskými Dolomity. Zde popisovaná trasa vede k hrdým cimbuřím Haunoldu a Dre-Schuster-Spitze, doprovázená fascinujícími výhledy, z údolí Sexentel vzhůru k chatě Drei-Schster-Hütte v závěru údolí Innerfeltal. Po travnaté cestě přes louku s modříny jižním směrem nahoru po úzké asfaltové silnici. Po ní údolím nádherným modřínovým porostem k velkému parkovišti u Antoninsteinu (1 500 m). Hned potom se silnice stočí na levou stranu údolí. Zde po červeně značené stezce (cesta č. 150) nejprve řídkým lesem, potom kosodřevinou nahoru opět po silnici. Po ní pohodlně (v závěru údolí mohutný skalní hrad Morgenkopf) k lučinám závěru údolí Innerfeldtal a tam doleva k chatě Drei-Schuster-H#tte (1 626 m), stojící v řídkém smrkovém lese. Návrat po stejné cestě k pile.
Vysokohorská značená cesta č. 4: Tato turistická cesta začíná v Innichenu v údolí Pustertal, je celkem 80 km dlouhá a končí v Pieve di Cadore v údolí Piavy. Trasa je vyznačena od r. 1971 a vede mezi proslulými skalními scenériemi Sextenských Dolomit a jižněji odtu ležícíími masívy Sorapis a Antelao. Jednotlivé části cesty s místy zajištěnými úseky jsou pro zkušené a závratí netrpící turisty. Značení je červenobílé s číslicí 4 v černém trojúhelníku. K absolvování cesty je třeba 8 - 10 dnů.
Z Innichenu vycházíte po silnici ve směru na Sexten a po 3 km odbočující cestou do údolí Innerfeldtal. Dále sjízdnou cestou do údolí k parkovišti. Od parkoviště pěšky, částečně zásobovací cestou až k chatě Dreischusterhütte (1 630 m), která stojí ve smrkovém lese a je orámována vrchy Haunold (2 966 m) a Dreischsterspitze (3 152 m). Nová stavba chaty pochází z r. 1975. Od chaty cestou kotlem, potom přes louku a jehličnatým lesem až k rozcestí. Odtud alternativně vpravo zahýbající stezkou (č.10/11), která vede příkrým obloukem k sedlu Wildgrabenjoch (2 209 m). Cesta 11 stoupá dále po jižní straně masívu Schwalbenalpenkopf. Podle jeho skalnatého masívu (rozhled) a sutí pokrytým úbočím až k rozcestí se stezkou č. 105 (základní trasa). Touto cestou pod svahy vrcholu Toblinger Knoten (2 617 m) dojdeme až k chatě Drei Zinnen Hütte (2 405 m), odkud je pohled na masív Drei Zinnen. Potom na cestu k sedlu Paternsattel terénním stupněm dolů a na rozcestí, dále cestou vpravo. Na následujícím rozcestí vlevo (stále cestou 105) přes louku Pian de Rin a malým zářezem výstup na vysoko položenou plošinu Lange Alpe, která je rozložena pod severní stěnou Drei Zinnen. Částečně travnatým terénem dojdeme k malé chatce,, odkud stoupá cesta 105 ke štěrbině Col di Mezzo (2 315 m) na západním rameni Kleine Zinne. Sestupem po sutích brzy dojdeme k chatě Rif. Auronzo (2 330 m).