» Alpy » Švýcarské Alpy » Walliské Alpy

Walliské Alpy

Saas Fee
Saas Fee

Skupina Waaliských Alp se rozkládá převážně na území Švýcarska, částečně na území Itálie. Po hlavním hřebenu vede hranice mezi Švýcarskem a Itálií. Ve východní části až po údolí Mattertal se hovoří německy, v západní části francouzsky. Walliské Alpy představují nejvíce zaledněnou alpskou skupinu. Z hlediska geologického vývoje patří k vnitřním krystalickým Alpám. Walliské Alpy se rozkládají od průsmyku Furkapass na východě až k průsmyku St. Bernard na západě. Na severu tvoří přirozenou hranici řeka Rhona, na jihu řeka Dora od Aosty po St. Vincent a dále spojnice k Domodossole.

Jedná se o značně rozsáhlou alpskou oblast, která se dělí na menší skupiny:

Hlavní hřeben probíhá od průsmyku Furkapass k jihozápadu přes vrchol Blinenhornu, Simplonský průsmyk, vrchol Weissmiesu až k nejvyššímu vrcholu k Doufourspitze, kde se stáčí k západu a pokračuje přes Breithorn, Theodulpass, Matterhorn, Dent´Hérens, Tete Blanche, Mt. Gele až k průsmyku Grand St. Bernard. Z hlavního hřebene odbočují k severu tři hřebeny a tvoří samostatné skupiny. Nejvyšším vrcholem Walliských Alp je Doufourspitze (4634 mnm.) ve skupině Monte-Rosa. Zároveň je nejvyšší horou Švýcarska.

Hlavní hřeben a zejména jeho severní svahy jsou pokryty rozsáhlými ledovci. Ve skupině Monte-Rosa je ústředním ledovcem Grenzgletscher a východně od něj se rozprostírá menší Monte-Rosa-Gletscher. Z hlavního hřebene v úseku Doufourspitze – Matterhorn spadá k severu značný počet menších ledovců. Jižní strana je méně zaledněna, svahy jsou více členěné skalními hřebeny. Celková plocha zalednění Walliských Alp činí 621 km2.

Vody ledovců na severní straně pohoří odvádějí četné potoky a říčky, kterou tečou severním směrem a vlévají se do Rhony. Vody jižních svahů odvádějí říčky do hlavní řeky Dora. Vody ledovců jsou také zachytávány do přehradních nádrží. Na švýcarské straně je to Mattmarksee, Lac de Moiry, Lac des Dix, Lac de Mauvoisin a Lac de Cleuson. Na italské straně se nacházejí Lago Gabiet, Lago Goillet, Lago di Cignana a Lago di Place Moulin. Přírodních jezer zde není mnoho a jsou podstatně menší.

Walliské Alpy díky své jižní poloze mají poměrně mírné klima, je zde dosti slunných dnů. V podhůří a i na poměrně vysoko položených svazích jsou četné vinice i ve výšce přes 1000 mnm. Na svazích u Visperterminen v nadmořské výšce až 1200 metrů jsou nejvýše položené vinice v Evropě. Průměrná teplota v červenci v údolí Rhony je 17°C. Wallis má po Ticinu nejvíce slunečních dnů z celého Švýcarska.

Walliské Alpy jsou snadněji dostupné ze Švýcarska než z italské strany. Hlavní příjezdovou silnicí do všech středisek na švýcarské straně je silnice vedoucí údolím Rhony. Ve Vispu se odbočuje do Saas Fee a do Täsche – Zermattu. U Sionu je odbočka do Aroly a v Martigny na průsmyk Grand St. Bernard. Rychlý a snadnější přístup k některým chatám umožňují horské dráhy a lanovky, zejména v okolí Zermattu, Saas Fee a Cerviny. V Zermattu to jsou: ozubnicová dráha Zermatt – Gornergrat (3098 mnm.), která je jednou z nejslavnějších alpských ozubnicových drah. Umožňuje krásné výhledy na masiv Monte_rosa, Likamm, Castor a Polux, Bretihorn a na symbol Zermattu – Matterhorn. Trať je v provozu od r. 1898, má rozchod 1000 mm. Na vzdálenosti 9,3 km překonává výškový rozdíl 1485 metrů, maximální stoupání činí 200 promile. Dalšími menšími dráhami v oblasti Zermattu jsou horská dráha Zermatt – Sunnega (2300 mnm.), lanovka Sunnega – Blauherd (2601 mnm.) – Unterer Rothorn (3103 mnm.), lanovka Gornergrat – Stockhorn (3407 mnm.). Velký komplex lanovek vede z Zermatt – Winkelmatten na Schwarzee, Trockener Steg a Klein Matterhorn. Dělí se na tyto úseky:

I v okolí Saas Fee se nachází mnoho lanovek: Saas Fee – Langfluh (2870 mnm.), Saas Fee – Plattjen (2570 mnm.), Saas Fee – Mittelallalin (3460 mnm.), jejíž první část Saas Fee – Felskin umožňuje snadný přístup na Britanniahütte a druhá část Felskin – Mittelallalin (tzv. Metro) umožňuje lyžařům přístup na ledovec a podstatně zkracuje výstup na Allalinhorn, Saas Fee – Hannig (2350 mnm.), Saas Grund – Kreuzboden – Griesrück (3050 mnm.) značně usnadňuje přístup na chatu Weissmieshütte nebo Hohsaashütte a také výstup na vrchol Weissmiesu. Rovněž na italské straně Walliských Alp se nachází několik lanovek.

Nejvýchodnější část Walliských Alp se rozkládá mezi průsmyky Furka a Simplon, jižně od údolí řeky Rhony. Jedná se o oblast poněkud méně navštěvovanou, nejsou zde tak věhlasná turistická střediska. Najdeme zde ale rázovité vesničky a klid. Hřeben Walliských Alp zde probíhá ve výšce 3000 – 3500, vede po něm švýcarsko-italská hranice. Údolím Rhony vede silnice z Brigu na Furkapass a jezdí tudy i železnice. Furkapass (2431 mnm.) je vstupní branou do kantonu Wallis od východu z Andermattu. 2 km od průsmyku stojí hotel Belvedere (2274 mnm.). Nejvýchodnější obcí kantonu Wallis je Oberwald (1368 mnm.). Nejvyšším švýcarským průsmykem je Nufenenpass (2478 mnm.), do provozu byl uveden v r. 1969, je sjízdný jen 7. – 9. měsíci. Simplonpass (2006 mnm.) je průsmyk ležící nedaleko Brigu, je sjízdný i v zimním období. Přímo nad průsmykem se zvedá vrchol Monte Leone (3553 mnm.), který je ideálním vrcholem pro lyžařskou turistiku.

Nad Saas Balen a Saas Grund se zvedá východní skupina Walliských Alp – Weissmies. Přirozenou hranici na východě tvoří silnice Brig – Simplon a na západě silnice vedoucí údolím Saastal od obce Stalden k přehradě Mattmark. Nejvyšším vrcholem je Weissmies (4023 mnm.).

Skupina Mischabel se nachází mezi údolími Saastal na východě a Mattertal na západě. Na severu tato skupina začíná u obce Stalden, na jihu končí sedlem Schwarzberg-Weisstor (3577 mnm.). Vrcholy v této skupině dosahují přes 4000 metrů a jsou silně zaledněny. Východiskem do této oblasti jsou střediska Saas Fee v údolí Saastal a St. Niklaus, Grächen, Ried, Randa, Täsch a Zermatt v údolí Mattertal. Nejvyšším vrcholem skupiny je Dom (4545 mnm.). Nad Saas Fee se tyčí mohutný sněhový masív Alphubel (4206 mnm.), který je v zimě častým cílem lyžařů. Letní výstupy na něj jsou dost problematické kvůli velkým trhlinám v ledovci.

Skupina Monte-Rosa tvoří vlastní centrum Walliských Alp, rozkládá se mezi sedlem Schwarzberg-Weisstor na východě a sedlem Theodulpass na západě. Hlavní hřeben sleduje švýcarsko-italská hranice. Jižní svahy skupiny se rozkládají v Itálii. Většina vrcholů přesahuje 400 metrů, nachází se zde i nejvyšší vrchol Švýcarska Dufourspitze (4634 mnm.). Hlavním východiskem do skupiny je Zermatt, z italské strany Alagna Valsesia, Gressoney a Cervinia. Ve skupině Monte-Rosa se nachází také nejvýše položená chata v Evropě (3554 mnm.), jen několik metrů pod vrcholem Signalkuppe. Chata je spojena s vědeckým pracovištěm. Masív Monte-Rosa je druhý nejvyšší masív v Alpách po Mt. Blancu. Celkem má 11 vrcholů. K severu jsou svahy celého masívu pokryty ledovci, k jihu a jihovýchodu se svažují strmé skalní srázy. Zdatní alpinisté mohou během dvou dnů vystoupit na všech 11 vrcholů této horské skupiny. Směrem k Matterhornu pokračuje skupina Monte-Rosa dalšími dominantními vrcholy – Liskamm (4527 mnm.), který je považován za nejkrásnější ledovou horu Walliských Alp.

Mezi údolím Mattertal na východě a údolím Val d´Hérens na západě se rozkládá skupina Weisshornu a Dent Blanche. Výstupy na vrcholy v této skupině jsou velmi dlouhé a náročné. Jediným snadno dostupným vrcholem je Mettelhorn, který je považován za nejlepší vyhlídkový vrchol v okolí Zermattu. Nad Täschem se zvedá krásná hora Weisshorn (4505 mnm.), která vyniká svou souměrností a hřebeny, které jsou tvořeny jak skálou, tak firnem. V dálce nad Zermattem se zvedá další významný vrchol této skupiny, Dent Blanche (4356 mnm.), jedna z nejmohutnějších hor Walliských Alp, na kterou jsou velmi náročné výstupy.

Skupina Matterhornu je asi nejznámější z celých Walliských Alp. Do této skupiny patří jen dvě významné hory, obě ale dost obtížně dostupné. Je to Matterhorn a Dent d´Hérens. Výstup na ně je dlouhý, technicky i orientačně náročný, jedná se již o horolezecké výstupy. Východisky do této skupiny jsou Zermatt na severovýchodě a Cervinia na jihu. Mezi krásné a zajímavé túry patří výstup na chatu Hörnlihütte (3260 mnm.). Od jezera Schwarzsee, kam vede lanovka, se jde po levé postranní moréně ledovce Furgggletscher ke skalní stěně Hirli a po serpentinovité cestě k chatě. Dominantou této skupiny je Matterhorn (4477 mnm.), který je symbolem Švýcarska i celých Alp. Výstup na něj je značně náročný i orientačně. Nejsnadnější výstup probíhá pod hřebenem ve východní stěně hory. Spojovací hřeben mezi švýcarským a italským vrcholem je 70 metrů dlouhý.

© 2006 Alpy-turistika.cz [mapa]: Švýcarské Alpy - Rakouské Alpy - Dolomity